Cosmopolitan. Je mladý, popový, trendy a velmi chic. Tak by bylo možné popsat onu světle růžovou kombinaci citrónové vodky, pomerančového likéru, čerstvé limetové šťávy a brusinkového džusu. To je drink, jenž v rukou třímala Madonna i protagonistky slavného seriálu Sex ve městě. A proč se zdánlivě přestal pít? Snad se jen na moment spálil o světla reflektorů a nyní znovu čeká na svou příležitost.
Kapka historie
Při hledání původu koktejlu Cosmopolitan lze sledovat spoustu domněnek, rozporů i záhad. Je možné si tak všimnout jedné z prvních zmínek o koktejlu Cosmopolitan, kterou můžeme postřehnout v knize Pioneers of Mixing at Elite Bars 1903-1933, kde byl drink už v roce 1934 popsán jako spojení ginu, Cointreau, citrónové šťávy a malinového sirupu.Skutečné „počátky“ Cosmopolitanu ovšem sahají na konec 60. let, kdy se v brožurách značky Ocean Spray objevila reklama na koktejl Harpoon, ve kterém jasně dominovala brusinková šťáva nad vodkou či světlým rumem. Vše bylo servírováno na led a doplněno sodou se střikem limetové nebo citrónové šťávy. Až časem se z drinku měl stát Cape Cod, jež odkazoval na mys při pobřeží amerického státu Massachusetts.
Třebaže se může zdát východní pobřeží jako ideální místo pro vznik koktejlu Cosmopolitan, neboť právě Massachusetts zaujímá ve Spojených státech první místo v produkci brusinek. Podle řady svědectví se v 70. letech dostala kombinace vodky, triple secu, limetové a brusinkové šťávy až do San Francisca, kde se receptura stala přímo hitem mezi místními homosexuály. Aby ale vše nebylo úplně jednoduché, svůj nárok uplatňuje rovněž Neal Murray, který tvrdí, že Cosmopolitan vytvořil v roce 1975 ve steakhousu Cork & Cleaver v Minneapolis, když první host, jenž ochutnal jeho vylepšení klasického Kamikaze, zvolal: „Ach, jak kosmopolitní.“
Ať už věříte pragmatickému pohledu či romantické rozpravě, faktem zůstává, že koktejl Cosmopolitan je neodmyslitelně spojený s citrónovou vodkou Absolut, která se ve Spojených státech začala distribuovat v roce 1988. Koktejlový historik a publicista Gary Regan přisuzoval proto původní myšlenku Cosmopolitanu barmance Cheryl Cook, která jej měla namíchat někdy mezi rokem 1985 až 1986. Impulsem prý bylo vyčerpání z toho, jak lidé spíše toužili po nápoji ve skleničce na Martini než po samotném koktejlu. Proto vymyslela drink, jež by vypadal skvěle a chutnal každému. Přestože spousta autorů poukazuje na to, jak mohl Cosmopolitan vzniknout, když ještě vodka Absolut Citron nebyla ani na trhu, často zapomínají, že před oficiálním uvedením na trh byla vodka testována právě v Miami. Otázkou však je, zda by ono zkoušení produktu probíhalo s předstihem dva až tři roky.
Ať tomu bylo jakkoliv, do všeobecného povědomí tento koktejl uvedl v roce 1987 Toby Cecchini v populárním baru Odeon na Manhattanu. Podle vlastních slov se k němu kombinace s Rose’s Lime Juice a Rose’s Grenadine dostala skrze jeho kolegyni, Melissu Huffsmith. Ta se údajně s recepturou seznámila díky příteli a jeho cestě do Miami. Pochopitelně ji později s nadšením prezentovala kolegům v Odeonu, kde si ji Cecchini upravil, když použil nově dostupnou citronovou vodku, brusinkový džus a věci, které měli běžně připravené pro čerstvé Margarity. Jak Cecchini později připustil: „V podstatě nešlo o žádný průlom. Bylo mi dvacet pět let a vymýšlel jsem koktejl, abych ohromil servírku. Zprvu to byl drink pouze pro personál, ale pak si jej začali objednávat i hosté.“ Jeho zásluha tudíž zřejmě tkví v tom, že vymyslel „cosmopolitan tak, jak jej známe dnes, verzi, kterou má každý na mysli, když si jej chce objednat.“
Otázka ingrediencí
Možná vás napadne, čím to je, že se Cosmopolitan udržel na výsluní tak dlouho? Navzdory očekáváním bude odpovědí, že to bylo asi díky chuti. Je-li připraven správně, spojení všech tří hlavních citrusů vytvoří perfektní kombinaci, jelikož brusinka je v daném případě primárně nositelem barvy. V současnosti najdete nesmírné množství variací, které kolikráte rozhodně nepostrádají odvahu a kreativitu. Někdy zmizí vodka, jindy zase brusinkový džus, támhle se zapomene na limetu nebo se tuhle rovnou vynechá pomerančový likér. Drink, s nímž však barman Dale DeGroff v podniku Rainbow Room ohromoval New York a později celý svět byl jiný. Význam tohoto podniku nespočíval jen v hojné návštěvnosti slavných a společensky vlivných osobností. Každý měsíc se v něm scházela například skupina gastronomických profesionálů, zvaná Red Meat Club. Její členové pravidelně do Rainbow Room zavítali, aby sdíleli své postřehy a dopřáli si steak a několik martini. Součástí skupiny byli vlivní vinaři, someliéři, baroví manažeři, restauratéři a další. Jedním z nich byl i Francis Schott, restauratér z New Brunswicku, který se občas pustil s přítomným barmanem Dalem DeGroffem do vážné debaty o koktejlech, v jejímž závěru vlastně zjistil, že o barmanství nemá ani tušení.
New York Magazine, stejně jako několik dalších publikací, určil za tvůrce koktejlu Cosmopolitan právě DeGroffa, což podpořilo i jeho vystoupení v několika televizních show. Nicméně DeGroff nikdy netvrdil, že drink vymyslel, a ve své knize The Craft of the Cocktail dokonce tvrdí, že jediné, co udělal, je to, že jej zpopularizoval a přidal flambování pomerančové kůry. Podle vlastního tvrzení ochutnal Cosmopolitan poprvé ve Fog City Diner v San Franciscu. Tamní verze byla prý vše, jen ne dobrá. Zamiloval si však název a rozhodl se drink pozměnit, místo Rose’s Lime použil čerstvou limetovou šťávu a levný triple sec v Rainbow Room ani neměli. Upřednostnil tedy vlastnický pomerančový likér a pro barvu přidal kapku brusinkového džusu.
Navzdory tomu, že v originální receptuře byla použita citrónová vodka, v rámci barů se tento fakt později v tichosti úspěšně přecházel a používala se pouze obyčejná vodka. Nemáte-li tedy k dispozici originální citronovou vodku, nezoufejte. Můžete dále tuto skutečnost ignorovat a eliminovat pro kritéria přípravy, na druhou stranu vám stačí do lahve vodky Standard 1894 přidat oloupanou kůru z jednoho citronu a nechat po dobu 24 hodin macerovat. Když budete dbát na to, aby tato kůra byla zbavena bílé spodní vrstvy, vyhnete se tím poznání, že vám do vodky pronikla nežádoucí hořkost.
Jak na to
Navzdory tomu, že s myšlenkou dne oslavujícího koktejl Cosmopolitan přišla americká spisovatelka Jace Shoemaker-Galloway, většina barmanů si tento svátek spojí s osobností Dalea DeGroffa, který sice ani tento koktejl nevymyslel, ale skvěle zpropagoval svou malou senzací – flambováním pomerančové kůry.
Inspiraci pro efekt plamene díky opálení pomerančové kůry našel DeGroff u techniky Pepe Ruize, jenž takto servíroval Vodka „Love“ Martini s finem sherry pro Deana Martina v roce 1962. Onen nápad s kůrou se uchytil, neboť je to, jak DeGroff vzpomíná: „lehké, rychlé a uděláte s tím malou senzaci. Nikdo nečekal, že během několika měsíců budou přicházet přímo celé skupinky lidí jen, aby se na tento efekt podívali. Svého času jsme jich udělali doslova stovky za den, proto i z hlediska ekonomiky nepotřebujete velký pruh pomerančové kůry, stačí vzít malý kousek, který vám v případě dobře zralého pomeranče udělá tu samou práci. Důležité je si rovněž uvědomit, že zapalovač při tolika opakováních a snaze o eleganci jednoduše působil nepatřičně. Navíc, proč jej také používat, když jsme v Rainbow Room měli dlouhé sirky v krásném bílém balení, z nichž jsem dokázal z jedné zapálit až šest kůr.“
Chybou řady barmanů je výsledkem rovněž receptura s přehnaně velkým podílem brusinkového džusu, vždy se proto držte doporučení, že tato ingredience je pouze příčinou růžové barvy, nikoliv nosným prvkem koktejlu. Pravý význam Cosmopolitanu niicméně nespočívá v tom, kdo jej poprvé připravil nebo jak se stal slavným, ale už v prostém faktu, že uspěl a získal si mezinárodní popularitu. Představoval totiž první kulturní zlom, který ukázal, že společnost je připravená vykročit vstříc koktejlové renesanci.
40 ml vodky The Standard 1894
20 ml pomerančového likéru De Kuyper Triple Sec
15 ml čerstvé limetové šťávy
30 ml brusinkového džusu
Postup:
Do šejkru naplněného ledem postupně odměřte všechny ingredience. Energicky protřepejte a sceďte do větší koktejlové sklenice. Ozdobte osminkou limety.
