SVĚTOVÝ DEN GINU

Něco málo o ginu

Historie ginu sahá přinejmenším do 11. století, kdy benediktínští mniši v italském Salernu vytvářeli vinný destilát obohacený o jalovec a další byliny. První písemné záznamy o jalovcové pálence se posléze začínají objevovat ve 13. století. V té době byl jalovec obecně používán k léčebným účelům, kdy měl kromě žaludečních nevolností pomoct také při artritidě a potížích s ledvinami. Později dokonce lidé věřili, že má jalovec magické vlastnosti a ochrání je před morem a černým kašlem. Nápomocné v tomto ohledu bylo hlavně přesvědčení, že příčinou šíření moru je špatný vzduch. K ochraně před ním se proto středověcí lékaři rozhodli využít silných aromatických vlastností jalovce. Nicméně, jak vyplývá z pojednání o aqua vitae, které napsal v roce 1351 Johannes de Aeltre, role jalovcové pálenky se pomalu začínala měnit. Od léčivé tinktury se tento destilát posunul do pozice rekreačně konzumovaného nápoje, jež začaly vyhledávat nižší společenské vrstvy, o čemž svědčí amsterdamské berní knihy z 90. let 15. století.

První předchůdce ginu vznikl v 16. století na pomezí Holandska a Belgie. Říkalo se mu genever, což je holandský výraz pro jalovec, ale také „Schiedam“ podle názvu města, kolem kterého vznikaly první palírny. Tento nápoj měl velmi silnou chuť jalovce a vyšší obsah cukru, který měl zastínit následky ne příliš dokonalé destilace, při níž vznikala celá řada pachutí, které byly v pálence cítit. K tomu, že se genever dostal přes moře, pak přispěli zejména angličtí vojáci bojující na území Holandska za třicetileté války a později také během války za nezávislost tzv. Nízkých zemí. Ti dostávali před bitvou na kuráž vždy pintu geneveru, který byl v té době obecně používán jako lék na zažívací potíže a jako močopudný prostředek. Netrvalo ale dlouho a zázračnému prostředku se na frontě začalo přezdívat „Dutch Courage“. Obzvláště velké změny nicméně přišly koncem 17. století, když anglický král Vilém III. Oranžský přijal řadu nových zákonů, jimiž mimo jiné podpořil výrobu ginu. Ostatně brandy byla pitím katolíků, zatímco gin byl pitím protestantů. Ceny piva a jalovcové pálenky se toho času navíc dostaly téměř na stejnou úroveň, a tak lidé začaly dávat přirozeně přednost vysokoprocentní tekutině, jejíž název později zkrátili z geneveru na jednodušší gin.

Kde se vzal Světový den ginu?

Historie Světového dne ginu se začala psát vcelku nenápadně, když v anglickém Birminghamu hledal nadšený fanoušek ginu Neil Houston způsob, jak tento nápoj přinést více lidem. Zprvu se v roce 2009 začal scházet pouze s několika přáteli, aby si společně gin vychutnali. Mezi těmito přáteli byla údajně i Emma Stokes, která je dnes známá také jako „Gin Monkey“. Jelikož sdílela s Neilem lásku k ginu, rozhodli se společně uspořádat v Birminghamu Světový den ginu, jenž by zpopularizoval nejen gin, ale také bary, které jej prodávají. O rok později se již konala podobná akce v Londýně, která byla přece jen o poznání větší, a od té doby se tento nápoj na bázi jalovce oslavuje každoročně po celém světě.

Ačkoli Světový den ginu začal v roce 2009 jako malá přátelská událost, postupem času se tento klouzavý svátek rozrostl do obřích rozměrů. Rok co rok se tak každou druhou červnovou sobotu pořádají se různé akce, jejichž hlavním cílem je pozvednout sklenku na počest ginu. Můžete tak navštívit nejrůznější degustace ginu, přednášky o jeho původu či výrobě, nebo přímo semináře, kde vám odborníci vysvětlí a ukáží, jak si připravit perfektní gin s tonikem a další koktejly na bázi ginu.

Jak oslavit Světový den ginu?

Možností, jak tento významný den oslavit, existuje celá řada. Můžete se nechat kupříkladu inspirovat zakladatelem svátku a uspořádat pro přátele domácí ginový večírek. Na druhou stranu se ke Světovému dni ginu každoročně hlásí bary z celého světa, které k náležitým oslavám připravují speciální degustace, ginové koktejly, či přímo celá menu. Aktuální seznam ohlášených akcí je posléze možné najít na oficiálních webových stránkách. V rámci sociálních sítí můžete zároveň sledovat tuto událost pod hashtagem #WorldGinDay.

Text: Tomáš Mozr
Foto: Citadelle, Mermaid