Některé koktejly mluví samy za sebe, což potvrzuje i Painkiller, který nejen, že utiší vaši bolest, ale zároveň ve vás probudí dobré pocity, kdy s narůstající konzumací pomáháte značce Pusser’s s podporou veteránů Britského královského námořnictva.
Symbol pohostinnosti
Každá doba i civilizace má svou luxusní plodinu, které přikládá nesmírný význam. Zatímco starověcí Řekové a Římané s nadšením obdivovali delikátní chuť i exotiku artyčoku, jenž původně přicházel z Egypta, v 19. století učaroval starému kontinentu ananas, který dodnes zůstává symbolem pohostinnosti, luxusu a noblesního životního stylu.
K prvnímu střetnutí Evropanů s ananasem došlo údajně na ostrově Guadeloupe, který v listopadu 1493 navštívil Kryštof Kolumbus při své druhé výpravě. Odtud si Kolumbus k tomuto ovoci přivezl od karibských kmenů zpět do Evropy také patřičnou úctu, s níž posléze ananas představil jako pochoutku pro krále. Postupem času se s návratem dalších objevitelů a kolonizátorů ujal, zejména mezi kapitány navracejících se lodí, zvyk nechávat ananas na zápraží, aby tak triumfálně deklarovali své bohatství a postavení. Vždyť kolikráte stačil v 19. století jen jeden ananas, který člověk naservíroval nakrájený svým hostům, a rázem jej všichni považovali za osobnost oplývající penězi, mocí a konexemi.
O oblibě rumu s ananasem následně vypovídá nespočet záznamů z 1. poloviny 19. století, ať už zmíníme například návod na domácí likér z rumu, medu a ananasu od Elizabeth Hammond, nebo esej Samuela Morewooda, jenž komentoval zvyk karibských plantážníků přidávat do rumu kousky ananasu. V neposlední řadě nelze opominout ani popis Charlese Dickense z roku 1838, podle nějž je v Kronice Pickwickova klubu postava reverenda Stigginse snadno přemožena touhou dát si „jednu sklenici horkého ananasového rumu s vodou, a druhou, a třetí, a pak, aby se osvěžil, dopřeje si lehkou večeři, než začne opět nanovo.“
Bar s mokrými dolary
O spojení rumu a ananasové šťávě bez sebemenších pochyb dostatečně vypovídá vývoj klasické piña colady, nicméně její zřejmě nejznámější variace jménem Painkiller rovněž těží ze stejného principu dodnes. Tento moderní twist se zrodil v šestimístném podniku s názvem Soggy Dollar Bar, situovaném u písčitých pláží White Bay na jednom z Britských panenských ostrovů, který byl pojmenován po pirátu Jostu van Dykeovi. Jak už název baru napovídá, většina zákazníků měla k dispozici pouze mokré dollary, jelikož k baru nebylo možné dostat se jinak než k němu jednoduše doplavat. Vznik receptury je poté přisuzován majitelce baru Daphne Hendersonové. Věhlas koktejlu ovšem zaručil až Charles Tobias, majitel značky Pusser’s Rum, který získal v roce 1979 od Britského královského námořnictva povolení ke komerčnímu využití receptury na originální přídělový rum. Není proto divu, že se o to více zajímal o koktejl užívající jeho rum.
Hledání bezbolestné dokonalosti
Postupem času se Charles Tobias a Daphne Henderson stali dobrými přáteli. Bohužel ani navzdory náramnému úsilí se ale Tobiasovi nepodařilo získat její tajnou recepturu. Uplynuly dva roky, až se mu jednoho nedělního odpoledne povedlo propašovat porci jejího painkilleru k sobě na loď, kde se ihned dal do zkoušení, aby vytvořil tentýž nápoj. Spokojenosti dosáhl na poměru 4 dílů ananasového džusu, 1 dílu kokosové smetany a 1 dílu pomerančové šťávy, přičemž Pusser’s rum se přidává podle chuti. Příští neděli ji Tobias vyzval k tomu, aby ochutnala jeho verzi s tím, že recepturu nikomu neprozradí, pokud mu potvrdí, že se trefil. Pochopitelně její verzi úplně nevystihl, při ochutnání byla ta jeho o něco málo sladší. Po drobném hašteření, sázce o 100 dolarů a následném testu, kdo připravuje lepší painkiller, se ale ukázalo, že jeho varianta koktejlu je obecně oblíbenější. Nadšen úspěchem uvedl svou recepturu ve dvou Pusser’s barech, které vlastnil na ostrově Tortola, odkud se drink šířil dál a dál.
Bez patentu to nejde
Vzhledem k tomu, že koktejl byl od počátku spojen se značkou Pusser’s Rum, rozhodl se Charles Tobias pro registraci ochranné známky na název Painkiller. Netušil však, že již v New Yorku existuje stejnojmenný bar, který jeho nárok na název Painkiller bude rezolutně rozporovat. Tobias se proto uchýlil alespoň k ojedinělému kroku, jímž je patentování koktejlu. To ovšem nic nemění na tom, že dodnes patří painkiller k jedněm z nejvyhlášenějších námořnických koktejlů v Karibiku.
Painkiller
60 ml Pusser’s Gunpowder Proof Rum
120 ml ananasový džus
30 ml čerstvá pomerančová šťáva
30 ml kokosová smetana
muškátový oříšek
Do koktejlové šejkru dávkujte postupně jednotlivé ingredience. Přidejte led. Energicky protřepejte. Nalijte do velké sklenice či originálního plecháčku naplněného ledem. Navrch nastrouhejte muškátový oříšek. Ozdobte plátkem pomeranče a koktejlovou třešní.
Jednoduše a stále dokonale
Nemáte-li čas chodit po obchodech či objednávat zdánlivě dlouhý seznam surovin, pak přímo pro vás je určený Pusser’s Painkiller Mix, který obsahuje ananasový džus, pomerančovou šťávu a kokosovou smetanu. Ideální poměr v kombinaci s rumem Pusser’s Gunpowder Proof je 1 díl rumu vůči 3 dílům již připravené směsi. Stačí tedy odměřit, protřepat, přecedit na led a ozdobit strouhaným muškátovým oříškem. A váš karibský lék na bolest je připraven.
Text: Tomáš Mozr
Foto: Anna Postnikova
